V koncovce -icí/-ící se v češtině velmi často chybuje, přestože poučka, jak ji psát, je poměrně jednoduchá. Je-li přídavné jméno, které je jí zakončeno, činné, a vyjadřuje tedy právě probíhající děj, musíme koncovku napsat dlouze, tedy -ící. Příkladem budiž například věta Manželka, čistící právě ušpiněný gauč, na mě volala z obýváku. Oproti tomu prostředky, které k tomu žena používá, budou čisticí, tedy s krátkou první samohláskou v koncovce. Jedná se totiž o přídavné jméno účelové. Pojí se s podstatným jménem, jehož účel označuje.
Problém nastává, pokud není rozdíl mezi účelem a dějem tak patrný, klasicky třeba ve spojení řídicí komise. U takového orgánu většinou očekáváme, že se své řídicí práci věnuje soustavně, a děj proto probíhá neustále, takže nás to svádí ke psaní -ící. Ale přednost musíme dát účelu, kvůli kterému komise vznikla. Jinak to bude v případech, kdy přídavné jméno použijeme ve spojení s osobami: tady je namístě psát koncovku dlouze, tedy např. řídící pracovník.