poučte se z cizích chyb a pište česky bezchybně
Přestože se to zdá podivné, že by všechna tři slova kromě předložky v krátkém titulku měla začínat velkými písmeny, v tomto případě je to opravdu tak a ve veřejnoprávní České televizi by to měli vědět. Pojmenováváme-li příslušníky národů nebo států, zde konkrétně Ukrajince, musíme na začátku slova napsat velké písmeno.
Když někdo napíše knížku a nakonec ji i vydá, jistě se snaží, aby vypadala co nejlépe. Když ale v takovém případě neinvestuje do někoho, kdo knížku přečte, aby odladil pravopisné a gramatické boty, které v textu po autorovi zbyly, může celá věc dopadnout poněkud tristně. Podobně vypadá knížka Jak Egu dojel až na konec světa. Upoutávku na ni nasdíleli na Facebooku a jen několik řádků obsahuje tři problematická místa. Spojení „malinký a zranitelný Trabant“ je přístavek a musí se čárkami oddělit z obou stran. V téže změti slov bychom měli upozornit i na slovo Trabant: jelikož se auto nejmenovalo Trabant, ale Egu, jak vyplývá z názvu knížky, je třeba toto podstatné jméno považovat za obecné pojmenování, ačkoli šlo původně o značku. O několik řádků dole zase čárka přebývá, před jako být totiž nemusí. Tedy, upřímně řečeno, lze si představit případ, kdy by být mohla, ale z kontextu vyplývá, že ji tam autor udělal spíš z neznalosti než ze znalosti.
Zmatek ve psaní velkých písmen na začátku vlastních jmen občas plete hlavu nejednomu autorovi textů. Pasáž z článku na iHNed.cz je typickou ukázkou omylu, kdy redaktor napsal velké písmeno, aniž by k tomu měl důvod: oficiální název naší země je Česká republika, nikoli Český stát. Uprostřed věty proto mělo být malé č, nikoli velké Č.
Občas se někde objeví texty, v nichž se sejdou ukázky hned několika popletených jevů. Když se to ale přihodí v časopise, je to poněkud nemilé. A když se navíc jedná o tříměsíčník, u něhož je jistota, že se během čtvrtroku dostane do rukou mnoha lidem, to aby se korektoři styděli. Příkladem je časopis Městem v pohybu, který vydává Dopravní podnik hl. m. Prahy. V článku o elektronické verzi jedné publikace najdeme hned dvě ukázky anglicismů, kde vlastní jméno předchází jménu obecnému (jako kdybychom říkali Anna teta), nadbytečnou čárku (jde o přívlastek těsný, nikoli volný) a také chybu ve slově euro. Chybějící mezera mezi číslicí a jednotkou už je jenom detail.
Tak tak, když se spěchá, o čemž vědí své zejména novináři z internetových zpravodajských serverů, zapomene jeden klidně i na to, že se kdysi dávno učil na základní škole o vekých písmenech na začátku vlastních jmen. A i nějaké písmenko (ba i dvě) tu a tam vypadne. Obojí se stalo na iHNed.cz.
Někdy mohou chyby pisatelů dávat slovům nový význam. V upoutávce na rozhovor s předsedou ČSSD na serveru Aktuálně.cz naštěstí z kontextu pochopíme, jak je věta myšlena, takže těžko budeme hledat interview se zdrobnělým šestým dnem v týdnu. Ale mohlo by být hůř!
