S ohledem na komplikovanost té konstrukce a obsah věty, kterou nám chtěl titulkem sdělit redaktor serveru Lidovky.cz o svém majiteli, se nemůžeme divit, že zapomněl na čárku za větou vedlejší, která je předsunutá před větou hlavní. Mohlo mu pomoci, kdyby obě věty převrátil: Vím, kdo vlastnil Čapí hnízdo… Pak by možná chybu neudělal a holou hlavní větu by od té rozvité vedlejší pravděpodobně oddělil.

Když už se autor článku na Lidovky.cz rozhodl převyprávět v titulku obsah celého článku (stačilo mu na to jedno souvětí, což je koneckonců úctyhodné), měl počítat s tím, že si patrně nevystačí s jednou čárkou. Dvě hlavní věty ještě rozdělil, ale interpunkce před vedlejší větou vypadla.

Čárky slouží ve větách a v souvětích k oddělování vícečetných prvků. A tak i tzv. přístavek, jímž je v našem případě bývalý manžel, vyžaduje oddělení čárkami, a to na obou stranách. Jedná se o větný člen totožný s jiným, tudíž je do věty „jen“ vložený. Je vázán na podstatné jméno a ve větě ho dále rozvádí, konkretizuje, shrnuje a podobně.