Mohlo by se říct, že když je někdo odborníkem v nějakém oboru, jeden mu klidně odpustí občasný prohřešek proti češtině. U ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, který má české živnostníky za příživníky, aby erudici pohledal. Přesto v krátkém oznámení na svém twitterovém účtu, v němž se pochlubil splněním svého předvolebního slibu, prokázal jasnou neznalost českého pravopisu. Snad aby měl celou věc s nabízenou funkcí za sebou, spěchal tak rychle, že čárku napsal dřív, než měl. Asi ve škole chyběl nejen na základy ekonomie, ale i na interpunkci.
Shoda neshoda
České kantory sice čeká po návratu z prázdnin příjemný pohled na výplatní pásky, když se ovšem podívají na úvod článku na iDnes.cz, a nemusí být zrovna učiteli českého jazyka, jejich srdce zase tolik plesat nebude. Naopak je možná při pohledu na to, co je schopen novinář spáchat ve shodě podmětu s přísudkem, budou přepadat mdloby.
Téměř dvojitý zásah
Autor článku na server MaM.cz zvládl v posledním slově titulku spáchat hned dva prohřešky, i když jeden z nich se může zdát poněkud sporný. Odpustit mu každopádně nemůžeme překlep v první slabice, který slovo klobouky protáhl dvěma dvojpísmennými samohláskami, ale přísní bychom měli být také v koncovce tohoto podstatného jména. I když zakončení v 6. pádě množného čísla kolísá, objevují se koncovky -ech, -ách a -ích a v některých případech jsou přípustné dvě, v tomto případě měl raději použít tvar kloboucích. Koncovce -ích sice zdařile konkuruje autorem použitá -ách a velmi často ji jazykové slovníky připouštějí jako rovnocennou, my bychom se ale přece jenom v žurnalistickém slohu přikláněli ke koncovce tradiční. Oproti tomu v témže pádu vlastního jména Klobouky (např. Valašské) příručky jako správné zmiňují obě varianty. Tady se dá benevolentnost vysvětlit tím, že zakončení -ách je pro skloňování Moravany žijícími v okolí Valašských Klobouk/Klobouků typické.
Motanice dvouvětná
S ohledem na komplikovanost té konstrukce a obsah věty, kterou nám chtěl titulkem sdělit redaktor serveru Lidovky.cz o svém majiteli, se nemůžeme divit, že zapomněl na čárku za větou vedlejší, která je předsunutá před větou hlavní. Mohlo mu pomoci, kdyby obě věty převrátil: Vím, kdo vlastnil Čapí hnízdo… Pak by možná chybu neudělal a holou hlavní větu by od té rozvité vedlejší pravděpodobně oddělil.
Vylučovací není slučovací
Po delší době máme další ukázku nepochopení významu v jedné krátké větě – otázce v rozhovoru na serveru iHNed.cz. V uvedené pasáži jsou příslovečná určení spojená v poměru vylučovacím, a nikoli slučovacím, a proto bude před spojkou nebo čárka. Autor se ptá, v jaké oblasti ze dvou uvedených je problém s úniky dat větší a otázka je otevřená (což nám může pomoci zejména), takže vylučovací poměr je naprosto evidentní.
Jeden háček málo
Jeden háček je málo, řekl si asi autor článku o nedostatcích ve školství (že by to byl záměr?) na idnes.cz a pro jistotu udělal hned dva. Jak a kde se zmýlil, není snad ani třeba zbytečně dlouho vysvětlovat.
Úřady nachytaly novináře na švestkách
Ačkoli je shoda přísudku s jednoduchým podmětem nejmenší komplikací, co se psaní tvrdých a měkkých y/i týče, mnozí už na poučku z dětských let zapomněli. A tak se autor článku na iDnes.cz nechal nachytat rakouskými úřady pomalu stejně jako nejmenovaný český převaděč. Jelikož jsou úřady neživotným podstatným jménem mužského rodu, koncovka v minulém příčestí měla být tvrdá.
Opakování matka moudrosti
Že opakováním podstatného nemůže nic zkazit, si řekl autor článku na serveru Lidovky.cz a jednu z informací článku o výstavbě nové trasy pražského metra zopakoval pro jistotu hned. Takže při čtení si rozhodně nemyslete, že snad vidíte dvojitě!
Dobýt, či dobít?
I když při dobývání čehokoliv jde nezřídka o nefalšované násilí a lidé se bijí hlava nehlava, a v případě Islámského státu se dokonce prolévá hodně krve, pokud někdo něčeho dosáhne nebo se toho zmocní bojem, píše se ve slově dobýt tvrdé y. Jedině kdyby snad islámští radikálové nebohé Ramádí tloukli tak dlouho, až by ho dobili (rozumějte usmrtili), bylo by faux pas z titulku na serveru Ihned.cz namístě.
Paní Plesová má svou sezonu
Zvláštní úkaz spočívající v jiném významu se zjevil na zpravodajském portálu iDnes.cz. Redaktorovi se totiž povedlo poplést koncovku přídavného jména, takže ten, kdo nečetl víc než jen nadpis článku, se patrně marně dožadoval vysvětlení, kdo že je to paní Plesová, jíž právě začíná sezona. Kouzlem nechtěného se totiž z přídavného jména tvrdého stalo přídavné jméno přivlastňovací.
- 1
- 2
- 3
- …
- 8
- Next Page »